Międzyzdroje: I v Polsku lze prožít dovolenou u moře s FKK

a-100_3402mLetos jsme si na dovolenou vyrazili k moři, a protože část rodiny špatně snáší horko, rozhodli jsme se nejet na jih, ale naopak na sever. V kombinaci s požadavkem na FKK se samozřejmě v mysli vynořila pro české naturisty téměř legendární německá Rujána, pohled na ceny a obsazenost tamních letovisek nás ale rychle přesvědčil, že by stálo za to se rozhlédnout i jinde. Stačilo se posunout o nějakých 80km východněji, abychom strávili pěknou dovolenou s výlety i FKK za příznivou cenu v polském městečku Międzyzdroje. Mnozí asi namítnou, že silně katolické Polsko s minimem jen tolerovaných neoficiálních FKK míst není pro naturisty právě zemí zaslíbenou. Międzyzdroje však patří mezi místa, kde FKK existuje a docela se mu daří – možná i díky blízkosti německé hranice. Dojmů a zkušeností máme velkou spoustu, zkusíme se tedy o některé z nich podělit na následujících řádcích – především o ty praktické poznatky, protože osobní dojmy jsou do značné míry nepřenositelné. (Necháme na uvážení čtenáře, která témata si z poměrně delšího článku vybere).

Cesta: Necelých 600km z Prahy až na místo nám i se zastávkami trvalo autem zhruba 8 hodin – jeli jsme přes noc, a to se nám velmi osvědčilo. Jak jsme se pak přesvědčili při návratu, při klasickém sobotním střídání turnusů lze na trasách vedoucích k moři ve dne očekávat zácpy (na severu jsou v úseku zhruba Wolin-Goleniów i nějaké šipky a plánky náhradní trasy po vedlejších silnicích, které jsme minuli jen abychom se vzápětí na náhradní trasu ptali jakéhosi vesničana u plotu, když nás zastavila stojící kolona – poradil dobře, ale chce to trochu vládnout polštinou). Ani počasí ostatně nebylo přes den na sezení v autě moc příjemné, zvlášť když vnitrozemí předpovídalo skoro 40°C – nespěchali jsme proto domů, den strávený ještě v přímořské oblasti nám ušetřil nejmíň 5 stupňů na teploměru. Podaří-li se nacpat bagáž do kufru auta (aby nebyla vidět a nelákala zloděje), dá se před/po nočním přesunu věnovat sobotní den místo stání v kolonách už/ještě pláži či nějakému výletu.

Existují v podstatě dvě hlavní trasy kudy do Międzyzdrojů jet: Buď po Německých dálnicích přes Drážďany, Berlín a v závěru polský Szczecin (od západu se totiž do Międzyzdrojů dostanete jen přes přívoz), nebo komplet po Polském území. První možnost je pro Pražáka rychlejší (i když delší), ovšem jen s malým rozdílem, takže jsme s ohledem na očekávaný nával v Německu zvolili tu druhou možnost – jeli jsme tedy přes Liberec, Frýdlant, Zgorzelec, Boleslawiec, Nowa Sol, Gorzów Wielkopolski a Szczecin. Na této trase se vystřídaly všechny druhy silnic, od obyčejné silnice přes takzvané expresní silnice až po klasickou dálnici, a nutno dodat že až na opravdu zanedbatelný kousíček u Štětína byly všechny vozovky na české poměry velmi kvalitní, takže se dalo skoro pořád jet povolených 50/60/90/100/120/140 km/h. Polské rychlostní limity jsou trochu složitější než u nás, což asi nejpřehledněji shrnuje informační tabule na hranicích (rozlišují se silnice obyčejné/expresní/dálnice, dále dvoupruh/čtyřpruh a v obci ještě den/noc), na naší trase převládala rychlost 120 a více, bez jakýchkoliv placených úseků. Prakticky jsme v Polsku nepotkali jedinou zatáčku, která by se nedala projet aspoň sedmdesátkou, bohužel pravý opak platí v okolí českého Frýdlantu (takže pro příště bych tam volil asi rovinatější, byť nepatrně delší trasu přes Hrádek nad Nisou, německé Ostritz a Radomierzyce). Benzínové pumpy jsou víceméně všude, jen úsek expresní silnice S3 v centrální části země ještě nemá vybavenost dostavěnou, takže tam jsou jen směrovky k okolním pumpám na odbočkách, a protože předcházející úsek po silnici 297 postrádá na pumpách noční provoz, doporučuji neminout benzínku u křižovatky Nowa Sol.

Naše bydlení

Naše bydlení

Možností ubytování je v Międzyzdrojích spousta, od autokempu přes různé bungalovy, pokoje v soukromí a vily, až po velké hotely na východním konci městečka (FKK ubytování ovšem nehledejte, to Poláci nemají). V každém případě je třeba si místo zarezervovat včas (my jsme to udělali už v lednu), v sezóně je město téměř vytapetované cedulkami “brak miejsc”, tedy “místa nejsou”. Cenově dostupné bungalovy jsme našli v areálu Gromada Pod Topolami, sice už leccos pamatují, ale po částečné rekonstrukci (nová koupelna) bylo bydlení vyhovující a odpovídající ceně. Jídlo jsme si zajišťovali sami, na což jsme se museli doma trochu připravit – vybavení pokojů není v tomto směru kdovíjaké, byla tam jen rychlovarná konvice a dvě skleničky, lednice je společná na recepci. I s tím se dá nakrmit rodina, zvlášť když jsme si z domova přibalili pár kousků nádobí. Jediná výhrada tak nakonec patří inzerovanému WiFi připojení k internetu, které pro slabý signál a exotické nastavení nešlo vůbec použít.

Když už jsme se tedy ubytovali, je načase se trochu porozhlédnout kolem. Polsko je docela příjemná země, kde na českého turistu mnoho překvapení nečeká. Platí se Zlotými (PLN), není problém najít bankomat hned u hranice nebo kousek od moře. Elektrické zásuvky jsou stejné jako ty české. Polština je češtině dost blízká, dá se do ní trochu začíst a vposlouchat, jakmile pochopíte že přízvuk je na rozdíl od češtiny na předposlední slabice slova a naučíte se očima louskat všechny ty spřežky a diakritiku. Jsou ovšem i zapeklitější výrazy – krom známého “szukać” (=hledat) které není vůbec sprosté, ani věci “drogowe” (=silniční) nepotřebují volat protidrogové komando, až na směrovce uvidíte “południe” a “północ” (=jih, sever) nejde o časový údaj, a když budete opravdu hodně potřebovat, neptejte se Poláků na “zachód” – to je totiž západ – ale radši na toaletu. Tam možná budete vybírat mezi kolečkem a trojúhelníkem, vězte tedy že kolečko jsou dámy a trojúhelník páni. (Východ je “wschód”, aby byly světové strany komplet.) “Bardzo” je velmi, “duży” je velký, “przepraszam” – omlouvám se, slůvko “chyba” znamená “snad”, “tak” je “ano” a “sklep” je prodejna, no a nepřehlédněte žádné “uwaga” (=pozor). (Pokud někoho zajímá výslovnost, našim háčkům odpovídá sz/cz/ż [v rukopise někdy i jako “škrtnuté Z”], čárky ś/ć/ź [také jako si/ci/zi] jsou takové lehce šišlavé “malé háčky”, šrtnuté “Ł” je někde v půlce cesty k “U”, “ó” je prakticky “u”. Ocásky pod samohláskami jsou nosovky, takže “ę” je “en” nebo “em”, “ą” pak dokonce “om” nebo “on”. Ostatní čech příliš nepomotá.)

Jídlo: V turistických oblastech najdete mezinárodní kuchyni, takže mnoho polského jsme vlastně ani neochutnali. Hranolkům se říká “frytki”, výborné jsou přílohové saláty (“surówki”) a dostanete-li k menu typický polský “kompot” tak nebuďte překvapeni – jedná se o nápoj ve skleničce, asi jako zbytek šťávy ze sklenice od kompotu, s posledními pár kousíčky ovoce. V samoobsluze jsme přišli na chuť sádlovo-masové pomazánce (“Smalec”) nebo třeba červené řepě zavařené s paprikou a cibulí. Cenová hladina je nepatrně nižší než u nás, levnější je ovoce a zelenina, dražší mléko a sýry. No a chybět na dovolené nesmí ani zmrzlina – vedle nanuků z krámu s potravinami (“sklep spożywczy”) či občasného pultu s kopečkovou zmrzlinou dostanete především točenou zmrzlinu, kterou Poláci dělí ještě na dva druhy: Nejobvyklejší se jmenuje “lody świderki”, což je zmrzlina zmrazená více do tuha, která se ze stroje vytlačuje v tenkém pramínku navršeném pak na kornoutu do úctyhodné spirálovité věže (pozor ať si to při lízání celé z kornoutu nevyvrátíte, jinak vydrží poměrně dlouho). Točená zmrzlina jakou známe u nás (měkká) se jmenuje “lody włoskie”, v Polsku je to ale spíš dost vzácný druh. Mimochodem, slovo “lody” je množné číslo, tak nezapomeňte při nákupu nějak naznačit, kolik porcí chcete.

Vybavené ležení

Vybavené ležení

I toto lze vyhrabat holýma rukama...

I toto lze vyhrabat holýma rukama…

Pláže jsou v celém městě i podél lesa všude stejné, tvořené čistým jemným pískem, široké tak 40m a s ještě delší mělčinou kde je vody sotva nad kolena. I ve městě ji lemuje aspoň úzký pás lesa (na pláž se dá jít jen oficiálními cestami), občas se objeví i nějaký prodejce občerstvení. Voda je na Baltu obecně dost chladná, častý je také citelný vítr. My jsme měli štěstí na počasí (vedra výrazně nad 30°C udělala z chladného Baltu docela příjemné dětské brouzdaliště a pískoviště), přesto jsme se i my přesvědčili o proměnlivosti zdejšího moře (včera klidná voda, zítra půlmetrové vlny a vítr který odnáší slunečníky) a ověřili jsme si užitečnost našeho plážového vybavení, které doporučujeme napodobit. Proti slunečnímu žáru jsme měli slunečník (protože na pláži není kousek stínu a do lesa se přímo z pláže nesmí), pod který jsme ještě stavěli pro děti plážový otevřený stan doplněný o dvě vrstvy podložek na ležení kvůli všudypřítomnému písku. Důležitá je většinou i látková zástěna proti větru – my jsme měli vlastní poměrně robustní výtvor, ale dají se na místě i koupit za ekvivalent nejvýš několika našich stokorun (podle délky).

FKK pláž

FKK pláž

Teď to nejdůležitější – kudy na FKK: Neoficiální, avšak hojně využívaná FKK pláž se nachází asi 2km západně od městečka [GPS: 53.918, 14.402]. Nechcete-li tuto vzdálenost urazit po písku textilácké pláže ani si dát lesní tůru z nějaké úplně jiné strany, je trasa pěšky, na kole i autem vždycky stejná – z kruhového objezdu na severozápadním konci městečka (konec ulice Polna) se vydáme na západ ulicí Gryfa Pomorskiego. Ta se vzápětí stane úzkou a rozmlácenou lesní vozovkou ze starých betonových roštů, nejdřív mezi různými chatkami a vilami rozesetými v lese, posléze čistě jen lesem. Jedete-li autem, budete se proplétat záplavou pěších, cyklistů i protijedoucích aut a zároveň ještě kličkovat po nezpevněných krajnicích mezi příšernými schody a dírami na cestě, takže nepojedete víc než 20 km/h, přesto to ale za to stojí – pěšky je to s rodinou procházka dosti úmorná. Už po cestě se sice parkuje kde se dá, oficiálně i dost divoce, doporučuji ale vydržet s nervy až na úplný konec, kde se nejdřív z lesa vyloupne odbočka k (dost drahému) resortu “Lubiewo”, za ní se pak v krajích lesa parkuje až ke koncové závoře [53.9186, 14.410]. Bývá tam nával, ale my jsme vždycky nějakou škvíru pro své auto našli.

Příjezdová komunikace

Příjezdová komunikace

Parkoviště nejblíž k FKK

Parkoviště nejblíž k FKK

Ač to tak skoro nevypadá, cesta je oficiální ulicí a to chaotické stání na konci v lese je oficiální parkoviště města Międzyzdroje (takže vše je legální), podle dopravní značky je stání sice placené, ale nikdo tam nic nevybírá ani automat tam není (stav 2015), takže se parkuje vesele zadarmo a je to nejblíž k FKK kam lze vůbec s autem dojet (asi 300m od FKK). Hned za koncovou závorou vede vpravo jedna z cestiček na pláž (volně lesem se tam nesmí kvůli erozi pobřežního valu, jsou tam ploty), místní abeceda počítaná od východního konce města už se tu vyšplhala až k plážovému vstupu “M”. Vpravo je sektor pro pobyt se zvířaty, vlevo po nějakých 200m už narazíte na první naháče, kteří kousek dál tvoří už slušnou většinu. Slyšeli jsme tam samozřejmě němčinu, ale i dost polštiny, ani v této zemi naturisté nechybí. Stejně kvalitní pláž se táhne podél lesa souvisle dál až do sousedního městečka (Świnoujście, asi 8km), dál už ale najdete spíš jen příznivce odlehlých klidných míst z obou táborů textilu i FKK. Jinou alternativou na přiblížení k FKK by mohla být i vlaková zastávka Lubiewo (asi 800m od FKK), cestu přes ten les jsme ale nezkoušeli.

No a protože neustálé ležení na pláži není pro naši rodinu úplně uspokojivý program na celou dovolenou, vyzkoušeli jsme si v chladnějších dopoledních hodinách i různé výlety po okolí. Třebaže jsme nejeli dál než nějakých 15km, vydržely nám turistické cíle na celý týden.

Parky v Międzyzdrojích

Parky v Międzyzdrojích

...a zase parky

…a zase parky

Hned zkraje se samozřejmě nabízí procházka po Międzyzdrojích, které na celých jeho asi dvou kilometrech podél pobřeží protíná pěší promenáda přecpaná stánky, restauracemi, pouťovými atrakcemi atd. Z ní zhruba uprostřed vybíhá do moře molo pro výletní lodě, které je také vycházkovou trasou. V jeho okolí najdeme jakési centrum v podobě několika podobně nacpaných ulic a zahradnicky pěkně provedených parčíků (na to si Poláci docela potrpí), celá ta turistická zóna je ovšem jen úzkým pásem, který na jihu lemuje úzká automobilová tepna v ulici Gryfa Pomorskiego.

Molo

Molo

Místní výletní loď

Místní výletní loď

Historické jádro ve městě nehledejte, až na pár izolovaných objektů je něco takového obecně v Polsku spíš rarita. Severojižní osu západní části (s levnějším ubytováním i autokempem) tvoří ulice Polna, jihovýchodní oblast u nádraží je spíše domovem místních, lze tam zajít i do kostela. Ve střední a jižní části městečka najdete – trochu překvapivě – zahrádkářskou kolonii, takže tam nestojí za to ani chodit. Nechybí dvojice supermarketů, benzínových pump, plno bankomatů… Z turistických lákadel bych zmínil muzeum patřící k přilehlému národnímu parku (u rozvětvení silnice 102, docela zdařilá expozice vycpanin v imitaci přirozeného prostředí, natrefili jsme i na výstavu archeologických nálezů z okolí), poblíž mola je Oceanárium. Reklamy zvou i na voskové figuríny a jakési muzeum miniatur, což nám ale připadalo příliš kýčovité než abychom se o to blíže zajímali.

Trochu víc zabydlený skanzen

Trochu víc zabydlený skanzen

Lodě v akci

Lodě v akci

Pro naši sobotní zastávku mezi ranním příjezdem a večerním ubytováním jsme si vybrali nepatrné městečko Wolin necelých 20km před Międzyzdroji, v němž hlavní silnice po mostě vstupuje na stejnojmenný ostrov – ten je sevřený říčními rameny a vnitrozemským Štětínským zálivem, a stal se vlastně dějištěm celé naší dovolené. Městečko Wolin nabízí vedle obvyklého náměstí, kostela a malého muzea především skanzen zaměřený na období ranného středověku [53.8411, 14.6204].

Trocha atmosféry...

Trocha atmosféry…

...a nepatrný zlomek z velké bitvy

…a nepatrný zlomek z velké bitvy

Normálně tam zhruba za padesátikorunu navštívíte dobovou vesnici dřevěných domků obehnaných palisádou, náš příjezd se však časově kryl s každoročním “Festivalem Slovanů a Vikingů”, takže jsme se mohli ponořit do značně rozrostlého městečka s mezinárodní účastí, samozřejmě s ukázkami řemesel a dobového života, byla hudba, vikingské lodě vozily zvědavce po řece, divadlo a přednášky či předčítání ze Starší Eddy jsme si s ohledem na jazykovou bariéru nechali ujít, viděli jsme však soutěže bojovníků, včetně velké bitvy Slovanů a Vikingů. S nějakými 600 kostýmovanými účastníky to byla opravdu velkolepá show.

Odpalovací rampa V3

Odpalovací rampa V3

Poněkud komornějším cílem je testovací polygon německé tajné zbraně V3, který najdeme přímo u silnice jižně od Międzyzdrojů [53.9004, 14.4375, je tam i parkoviště]. V bunkru pod svahem je malá expozice, která však byla s překvapivě dobře srozumitelným výkladem polského nadšence docela zajímavá. Samotné odpalovací rampy, či spíše zbytky jejich podpěr, najdeme v lese na přilehlém kopci. To ovšem zdaleka není jediná atrakce z oblasti vojenské historie. Ostrov Wolin byl svou polohou při vjezdu do významného námořního přístavu pro vojenské stratégy vždycky zajímavý, takže na staré bunkry a opevnění z různých dob tu narazíte skoro na každém kroku (i u té FKK pláže).

Elektrárna

Elektrárna

Velitelství pro 3. světovou

Velitelství pro 3. světovou

Asi největší z nich najdeme v lese západně od Międzyzdrojů [vchod 53.9022, 14.3332, parkování v areálu vlakového nádraží 53.8977, 14.3338, odtud je cesta značená). Takzvané Podzemní město je původně německý a později polský vojenský bunkr, který armáda odtajnila teprve v roce 2013. Prohlídka s průvodcem je stylová, takže místo vstupenek kupujeme Propustky a zúčastníme se “školení” s uniformovaným průvodcem, což se neobejde bez trochy toho řvaní a pořadového cvičení. K vidění je všechno možné, od záchodů které sloužily ještě pod Hitlerem přes elektrárnu či radiostanici až po nefalšované velitelství pro 3. světovou válku, včetně figuríny prezidenta a mapy zamýšlených operací (dost drsné, do čeho ty lidi chtěli poslat).

Stylový průvodce

Stylový průvodce

Rozhledna "Baterie Goeben"

Rozhledna “Baterie Goeben”

Prohlídka trvá poctivé 2 hodiny – však taky ten objekt složený z řady podzemních bunkrů má na délku přes půl kilometru. A pokud se časově úplně nepotkáte se začátkem “školení”, můžete vrata cestou od parkoviště prozatím minout a držet se pořád vlevo – asi po kilometru narazíte na původně také vojenskou věž Baterie Goeben [53.9063, 14.3237], která je dnes upravená na rozhlednu. Je v ní i malá přírodovědná expozice, vstupné jsme na věž žádné neplatili.

Nesmí chybět zubři

Nesmí chybět zubři

Zeptáte-li se na turistické cíle v Międzyzdrojích, vždy uslyšíte o zubří rezervaci místního národního parku. I my jsme tuhle místní klasiku navštívili, i když naše nadšení zde bylo jen omezené: Ona je ta obora sice velká, ale část přístupná veřejnosti připomíná spíš jen takovou lesní mini-zoo s asi čtyřmi nevelkými ohradami a jednou ptačí voliérou. Dostanete se tam jen pěšky. Nejblíž zaparkujete na konci ulice Leśna [53.9306, 14.4595 – až nad školou, u brány do lesa], odkud je to k zubrům pořád ještě přes kilometr (rovně do lesa). My jsme bohužel strefili rekonstrukci té ulice, takže jsme se prošli maličko dál.

Fort Gerharda

Fort Gerharda

Maják - rozhledna

Maják – rozhledna

Vyrazili jsme si také do sousedního města Świnoujście, které je přece jen větší než Międzyzdroje, ovšem je rozděleno řekou, kterou lze překonat jen pomocí (bezplatného) přívozu [53.9055, 14.2673, vozí i auta místních, pro ostatní vozy je jiný přívoz jižněji na hlavní silnici]. Proplouvají tudy velké námořní lodě do Štětína, tak asi proto tam nepostavili žádný most. Na bližším břehu je především obrovský přístav a nádraží, ulicí Ku Morzu ale dojedeme přece jen k zajímavějším objektům (opět se vyplatí za volantem vytrvat různými podivnými vozovkami až k cíli [53.9165, 14.2855] – zajet se tam dá a pěšky je to daleko). Slušně zachovalou pruskou pevnost Fort Gerharda určenou k ochraně přístavu si můžete prohlédnout opět včetně dobového řvaní uniformovaného průvodce – a nebo si to projít sami, což jsme po podzemním městě už docela uvítali. Hned vedle je pak nepřehlédnutelný maják sloužící i jako rozhledna – tam se připravte na asi 300 schodů (jde o jeden z nejvyšších majáků v Evropě), výhled na město a okolí je ovšem dokonalý.

Fort Anioła

Fort Anioła

Fort Zachodni

Fort Zachodni

Pokud se přeplavíte na druhý břeh, najdete vlevo od přívozu centrum města (i když ani tady mnoho památek nelze hledat), vpravo podél břehu pak další staré pevnosti – kulatý Fort Anioła (Andělská pevnost) a poněkud větší Fort Zachodni (Západní pevnost) přizdobený replikami soch z Velikonočního ostrova. Až na samém konci u moře pak stojí ještě všude a všemi předváděný větrný mlýn “Stawa Młyny” (i když on to vlastně vůbec mlýn není), my jsme ovšem tak daleko ani nedošli, v tom vedru toho měla rodina už dost.

...a nesmí chybět mlýn, který mlýnem není

…a nesmí chybět mlýn, který mlýnem není

V centru města

V centru města

Za zády pevností se prostírá docela rozsáhlý lesopark a město se táhne dále na západ, ani přímořská promenáda nechybí, to už ale bylo mimo náš okruh zájmu – už takhle nám výlet zabral celý den, a kdybychom to chtěli obejít všechno, překročila by taková procházka dost výrazně 10km (nebo by bylo třeba přívozem přepravit i auto a dobře celý den naplánovat).

Co s pondělkem? To je kardinální otázka, protože i polské turistické objekty znají onu klasickou rovnici “pondělí = zavřeno”. Vyrazit se ovšem dá do přírody, například na ani ne dvoukilometrovou procházku okolo Tyrkysového jezera (Jezioro Turkusowe). Jde vlastně o vytěžený lom, což mu však malebnosti neubírá. Ve vsi Wapnica jižně od Międzyzdrojů najdeme velké bezplatné parkoviště [53.879, 14.4405] přímo u jezera a začátku okružní stezky.

Tyrkysové jezero

Tyrkysové jezero

Vyhlídka Gosań: I vojáci chtěli dobrý výhled

Vyhlídka Gosań: I vojáci chtěli dobrý výhled

Na východ lze z Międzyzdrojů vyrazit po silnici 102, podél které najdeme dvě solidní (bezplatná) parkoviště z nichž to není daleko na vyhlídky vysoko nad mořským břehem. První je vyloženě piknikovým místem, které černá turistická značka (pásové značení turistických tras je tam dost podobné českému) spojuje jak se zubry tak i s vyhlídkou na Kavčí hoře (Kawcza, k odbočce se jde kousek po silnici zpět k Międzyzdrojům). Od vyhlídky lze lesní stezkou nebo i úctyhodným přímým schodištěm sestoupit k moři, výhled ovšem dost omezují stromy. Všechny zdejší vyhlídky ostatně hledí jen na monotónní plochy moře a lesa rozdělené žlutým proužkem pláže, z níž vystupuje bílá skvrna hotelů v Międzyzdrojích a v dálce přístavní jeřáby prozrazují Świnoujście. Stejný výhled, jen s trochu méně stromy a jedním opuštěným bunkříkem navíc, skýtá i vyhlídka Gosań, ke které vede pohodlná stezka (ani ne půl kilometru) od toho druhého parkoviště při silnici 102.

Kde jsme nebyli: Jižně od Międzyzdrojů je kromě polygonu V3 a Tyrkysového jezera ještě hradiště Lubin (všechny tyto cíle spojuje i turistický silniční “vláček”), které na nás ale z různých letáčků moc dojem neudělalo (archeologické vykopávky s vyhlídkou na vodní hladinu), ze stezky k vyhlídce Kawcza je odbočka k jakémusi dalšímu bývalému vojenskému objektu, mezi pamětihodnostmi se uvádí i maják Kikut (10km východně od Międzyzdrojů u vesničky Wisełka), který však není zpřístupněný a je od silnice půldruhého kilometru. Tam jsme se tedy rozhodli prostě nejít. Máme za sebou i malý debakl při hledání údajně přístupné vodárenské věže u nádraží, která ve skutečnosti není o mnoho vyšší než trolej přilehlé železnice, tak je možná i dobře že jsme ji přehlédli. To budiž důkazem, jak pochybné údaje a tipy lze také na internetu najít. Proto také uvádím GPS námi ověřených cílů, aby se laskavý čtenář například nemusel pachtit hluboko do lesů za souřadnicemi, kde je na mapě vysázený nápis “ostrov Wolin” – i takový údaj dovedou některé weby přiřadit k pamětihodnostem ležícím kdekoliv na ostrově, a klidně vám to potvrdí i víc webů zároveň, třebaže objekt je úplně jinde.

Szczecin: zámek

Szczecin: zámek

Szczecin: Panorama s krajským úřadem

Szczecin: Panorama s krajským úřadem

Výletům do blízkého okolí se poněkud vymyká zastávka v největším městě celé oblasti – přístavním městě Szczecin (Štětín). Z Międzyzdrojů je to asi 90km, ovšem cestou domů jsme po periferii města stejně projet museli. Strávili jsme ve městě přece jen trochu zajímavější den, než kdybychom se v tom horku probíjeli zácpami na silnicích, jinak nás ale město příliš nenadchlo. Jak je v Polsku obvyklé, najdeme zde především poválečnou zástavbu, trocha té historie dýchá jen ze zámku (kde jsme dokonce zdarma navštívili expozici v chladivém suterénu) a sousedního “zbrusu nového Starého města”, jak se tomu prý přezdívá, což je replika jedné ulice historického města.

"Zbrusu nové Staré město"

“Zbrusu nové Staré město”

Brama Portowa (dokonce pravá!)

Brama Portowa (dokonce pravá!)

Najdou se i další zajímavé objekty (například Brama Portowa), ale ty jsou jednotlivě roztroušeny po městě.

Co dodat na závěr? Pokud vám nevadí špetka toho socialistického realismu, FKK jen na pláži a voda spíš na ochlazení po sluneční výhni, jsou Międzyzdroje příjemným místem ke strávení přímořské dovolené za rozumný peníz. Nás týden pro čtyřčlennou rodinu vyšel i s cestou, jídlem a všemi dalšími výdaji pod 15 tisíc, v kempu by to šlo ještě o poznání levněji. Přitom v okolí je toho i docela dost k vidění (třebaže nelze čekat až tolik historických objektů jako jsme zvyklí u nás), takže lze podnikat půldenní výlety prakticky každý den – stačí pár kilometrů v autě a vstupné které nikde nepřesáhlo českou stokorunu za dospělou osobu. Tak třeba už v dalších letech nebude v Międzyzdrojích čeština tak vzácná jako letos…

Jirka Rybka

Jirka Rybka se představuje:

Mám více různých zájmů, a také jsem se podílel na vzniku tohoto webu.
Příspěvek byl publikován v rubrice Články - události. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Międzyzdroje: I v Polsku lze prožít dovolenou u moře s FKK

  1. M.Dr. M.Dr. napsal:

    Opravdu super cestopis a námět na některou z příštích dovolených.

    Ta FKK pláž je neoficiální a jediná v okolí?

    • Jirka Rybka Jirka Rybka napsal:

      Ano, pláž je neoficiální (jinak to asi v Polsku nebude) a neoznačená, nicméně je podle dostupných zdrojů i osobní zkušenosti stabilně naháči využívaná, nikdo tam s tím nemá problém (přestože tam občas textiláci projdou, dokonce i prodejce občerstvení se párkrát objevil). Jediná v okolí – pokud vím tak ano, nezkoumal jsem celé pobřeží, ale v této oblasti ano. Jiné to asi bude západním směrem, což znamená už v Německu, ale to už je jiná pohádka.

  2. Roland-Jitka Roland-Jitka napsal:

    Ahoj Jirko. Moc hezký a poučný cestopis, hlavně je z oblasti, kde jsme vůbec nikdy nebyli. Pozdravuj Pavlu- Mějte hezký den Roland a Jitka.

  3. Ero Ero napsal:

    Na plážach Baltiku som síce zatiaľ nebol, ale čo sa týka tolerovania naturizmu v Polsku, bežne sú vo wellnes zóny nahoty, tzn. Saunove svety sú zásadne bez plaviek..inak som rád, že som objavil túto stránku, prajem veľa zdaru :-)

Napsat komentář